Můj deniček-Čert Mikeš Janák

21. prosince 2010 v 19:51 | Kamila Janáková
1.DEN



Stále je tady ještě tma.Už mne to tady moc nebaví.Chtěl bych už jít ven,ale nevím kam.Znám jen teplo maminčina bříška a tělíčka svých sourozenců.Něco se děje.Co to je?Světlo?Ano je to nějaké světlo měl bych za ním jít , tak jako mí sourozenci.Sice má očička jsou stále zavřená, ale přece jen něco rozeznám.Rozeznám dotek maminky,její jazýček když nme čistí,její příjemnou srst.I když jí ještě nevidím dokážu si jí představit.Jakmile jsme všichni venku nějaké obří věci mne hladí po těle.Věci nejsou hladké.Není to maminčin kožíšek.Jakmile jsou věci pryč začíná cesta k mamince, k maminčinu bříšku abychom se všichni mohli najíst.Patřím k posledním koťatům,které maminka měla.Jsem celý černý a hlasy, které neznám a slova, kterým nerozumím  mi něco říkají.Hádají se.Maminka mi říká Uhličku,ale ty hlasy na mne volají:,,Čerte"a ten druhý,,Mikeši"stále se nemohou a nemohou dohodnout.Já je ,ale moc nevnímám.Jsem totiž u maminky.U mamnky Lízinky,Které je jedno jak se jmenuju hlavně že mne má ráda a mých dalších pět sourozenců také.Po jídle jdeme všichni spát.Spíme,spíme a spíme až do dalšího dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama